Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příznivcům tvrdší technicko-progresivní metalové varianty doporučuji nyní zbystřit, neboť „A Perfect Absolution“ je v tomto oboru pecka! GOROD se po personální revitalizaci absolvované v letech 2009 a 2010 posunuli o světelné roky vpřed, a jakkoli se jejich starší tvorba zdála vymakaná, tak věřte, že dnes vedle novinky vypadají alba „Neurotripsicks“ nebo „Process Of A New Decline“ jako dema začínající kapely.
GOROD opustili tradiční tech-death model, jak jej známe třeba v podání THE FACELESS nebo SPAWN OF POSSESION, a vydali se trochu jinou cestou. Nový materiál je stále instrumentálně náročný, ale zároveň proti starším nahrávkám mnohem více výrazný až chytlavý. Kapela se již tolik nesoustředí na přehrávání složitostí a snaží se spíše do deathmetalového hromobití včlenit motivy, které nejsou v tomto stylu běžné a často ani metalové. Alternativa, thrash, heavy metal, jazz, rockové melodie nebo klasický prog se na albu potkávají s drtivou brutalitou a výsledek je prostě a jednoduše úžasný.
To, že se Francouzi rozhodli obsáhnout širší hudební prostor, ale neznamená, že by vyměkli. „A Perfect Absolution“ je stále dostatečně tvrdé a velmi rychlé album. Konkrétně třeba „Birds Of Sulphur“ nebo „The Axe Of God“ patří určitě mezi ty historicky vůbec nejpřísnější skladby souboru, ale stejně jako ve většině ostatních se i u nich v nestřeženém okamžiku objeví moment, který nemá s death metalem moc společného a zásadním způsobem upravuje celkový dojem.
GOROD si při komponování nového materiálu zcela zjevně nelámali hlavu s tím, jak na výsledek zareaguje ortodoxní deathmetalový fanoušek a momentů, kdy koketují s alternativou či rockovým melodičnem, je zejména v druhé polovině desky opravdu hodně. Takovou „5000 At The Funeral“ nebo „Varangian Paradise“ lze termínem death označit už jen opravdu stěží, ale kupodivu to neznamená problém, neboť kapela aktuálně zvládá s přehledem jak brutalitu, tak i vstřícnější hudbu a album i přes svoji různorodost stále neskutečně „jede“.
Trochu se mi v této souvislosti vybavují BETWEEN THE BURIED AND ME a jejich poslední diktát „The Parallax: Hypersleep Dialogues“, možná i některé starší a tvrdší věci od ATHEIST, CYNIC, ale od věci není ani zmínit (též francouzskou) alternativně metalovou partu ZUBROWSKA, se kterou GOROD aktuálně sdílí pěvce Juliena Deyerse. Ten sice není nijak mocný growler a jeho projev na albu by se dal označit jako nevýrazný, ale v tomto případě to nevadí, neboť hlavním aspektem je instrumentální kouzlení kapely a potlačení zpěvu beru jako správný produkční tah. Produkce vůbec je u tohoto alba naprosto bezchybná. Sóla neční tolik jako dříve a jsou lépe integrovaná do celku, basa je krásně čitelná a masivní, hutný zvuk se také z větší části podílí na vysokém hodnocení.
Vše do sebe zkrátka zapadlo a GOROD předkládají velmi osobité dílo, které je hozenou rukavicí pro všechny progresivně technické, deathmetalové i nedeathmetalové autority. Spekulovat o albu roku je samozřejmě ještě brzo, ale pokud by se volil vítěz prvního kvartálu, tak z mého pohledu vyhrávají Francouzi na plné čáře.
1. Birds Of Sulphur
2. Sailing Into The Earth
3. Elements And Spirit
4. The Axe Of God
5. 5000 At The Funeral
6. Carved In The Wind
7. Varangian Paradise
8. Tribute Of Blood
Diskografie
The Orb (2023) Aethra (2018) A Maze of Recycled Creeds (2015) A Perfect Absolution (2012) Transcendence, EP (2011) Process Of A New Decline (2009) Leading Vision (2006) Neurotripsicks (2005) GORGASM - Neurotripsicks (2004) GORGASM - Promo 2002 (2002)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Listenable Stopáž: 39:58
Produkce: Matthieu Pascal, Frédéric Motte Studio: Bud Records Studio, Conkrete Studio
Dámy a pánové, opravdu se nestává často, aby se mé dojmy plně shodovaly se Sickyho, kterými naprosto přesně do puntíku popsal a zhodnotil obsah nové desky pro mě donedávna neznámých Francouzů. Jejich absolutně neodolatelný technický death s jasně slyšitelným přesahem do jiných žánrových sfér mě od prvního šťouchnutí totálně uhranul a donutil žonglovat s termínem, jaký velmi nerad používám: Žhavý kandidát na desku roku! Najde-li se však nějaká jiná formace, která tento titul GOROD vyfoukne, budu o to šťastnější!
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.
Melodický black metal nebo snad gothic metal za hranicí blackového běsnění? Někde v těch končinách se kapela pohybuje. „Ruminations“ se tváří jako první album, ale nedejme se mýlit. ONEIROS jsou jen nedávno přejmenovaní DARK DOOM z britských sklepení.
Willowtip není zrovna label, který by se specializoval na melodický BM. Poslouchá se to příjemně, leč chybí tomu výrazné záchytné body. LIMINAL SHROUD se pouští do skladeb s ambiciózním hracím časem, nicméně skladatelsky to zatím plně utáhnout nedokážou.
První poslech jako ok, ale až ten druhý pookřál a naplno odhalil, že toto je v zásadě hodně veselá parta, co si jede svůj speed/thrash s osmdesátkovým nádechem a bez vyječených falzetů. Jestli mohu někde užít spojení příjemný bigbít, tak je to právě tady!
Dva lidi, deset palců, necelých 14 minut, 25 tracků. Zábavný fastcorový nálet s powerviolence chuťovým ocasem a českými texty. Otyn v Davosu tomu dal široký chlupatý sound, takže to i s jednou kytarou zní jak závodní parní válec.
Noisyho tip trefuje v mém případě přímo střed terče. Tendlecten stoner rock já hodně můžu. Ty kytarové riffy rozkročeny mezi blues a vyhulenou psychedelii mi vysloveně dělají dobře a ta nenucená uvolněná atmosféra devadesátek vše korunuje ve skvělý celek.